Vzhůru na palmu

Botanickou zahradu s kořením náš průvodce vychvaloval do nebes. Asi tu měl nejtučnější provizi. My jsme za chvilku smrděli od mastiček, já měl jednu nohu depilovanou a druhou odřenou.

Vrcholem (toho negativního) byl pan doktor mastičkonutič, co byldoktoremprotožejehootecbyldoktoremijehodědabyldoktoremakterývšechnytymastičkypoužívávčetněténazpevněníprsouanakruhypodočimaaprotovypadátakpěkněkouknětěatoužjemupřespadesátačkolivvypadánatřicetkouknětěajedědečkemmožnáipradědečkem.

Vrcholem (toho pozitivního) byl šplh Srílančana na deset metrů vysokou palmu pro ořech a jízda dolů. Osvěžili jsme se hned po odseknutí a já mlékem rozjařen požádal o ten kus lýka, že to taky zkusím. No tak chápal jsem, že až nahoru asi nevylezu, ale že skončím 20 cm nad zemí beru jako potupu. Však já to na Karlu Prusíkovi nacvičím a pak se těšte...