Fotky

Ke slovům i dávka obrázků. Výběr toho lepšího. Pokud se zdaří, připojíme ještě nějaká videa, snad hlavně podvodní maledivský svět by na nich mohl vyjít lépe.

Klikni na odkazy v záhlaví, zobrazí se větší fotky přímo na rajčeti.

Čím větší, tím blbější

Krátká místní sociálně psychologická studie, aby maledivské popisy nevypadaly jako přespříliš rajské:

"Čím větší země, tím blbější, bezohlednější a drzejší lidi". Vedou v tom jednoznačně Číňani následování Rusáky. Pak dál už je to docela dobrý...

Typický Číňan do vás strká v restauraci, fotí sám sebe mobilem drženým v ruce, neustále nahlas cosi štěbetá, co podle hlasitosti je určeno širému okolí, projíždí se s cigárem v puse po ostrově 200x900 m furt dokola elektromobilem, neumí plavat a půjčí si potápěčskou výstroj, dupe po korálech a když ho na to upozorníte, přiblble se směje, ukradne vám lehátka před bungalovem a odvleče je kamsi po pláži, zanechávajíc za sebou hluboké brázdy, krmí ryby u cedulky "Nekrmte ryby" a pištivě se směje a plácá nohama o sebe, že žerou. No jestli se tohle jednou rozšíří po celé planetě...?!?

Maledivský jumpík

Tradice je tradice. V každé cizí zemi, v každém koutě světa, nějaká ta skákací fotka. A že jsme si tu zaskákali pěkně a vydatně. Ono co taky jiného na Maledivách kromě povalování se po bílém písku, opalování, ráchání se ve vodě, obdivování korálových ryb, zkoumání krabů poustevníčků, focení kýčů, courání se v zapadajícím slunci po plážích, cpaní se dobrotama, bezduchého kochání se příbojem v dáli, nočního rybolovu, obdivování gekonů a všudypřítomné relaxace chcete taky dělat, že jo...?!?

Jedna ukázka speciálně pro Andulku...

Velké nebo malé divy?

Znáte ty reklamní fotky...? Udělají z posledního pajzlu luxusní hotel, ze zapadákova velkoměsto a z velkoměsta tichou samotu. Maledivské fotky v tomto smyslu slova nejsou reklamní. Ono to tu v reálu vypadá přesně jako na nich! Sněhobílý píseček, světlounce tyrkysové mělké moře plné ryb a rybiček, palmy, domky postavené na kůlech nad vodou. Prostě rajská krása...!

Skořicový ostrůvek

Poslední naší srílanskou atrakcí byla jízda po jezeře s hromadou zelených ostrůvků. Proplétali jsme se pod mangrovníky, pozorovali ještěry ve vodě od malých "linerů" po dvoumetrové varany. Hlavní bodem zájmu byl ale ostrůvek kompletně porostlý skořicovníky s jednou malou chajdou, kde místní polonahý domorodec loupal. Loupal nevzhledné klacíky skořicovníku na palec tlusté. Vypadaly skoro jako černý bez. Nejdřív oškrábal vrchní vrstvu, uhladil mosaznou tyčkou po prapradědovi, sloupnul další vrstvu a pozasouval kousky do výsledné trubičky. Pak už jen sušil ve stínu. Tu správnou vůni získá potrubíčko až za dva týdny.

Průvodce k tomu přidal historku, jak domorodý děda takhle loupe celý týden a pak si loďkou zajede do vesnice pro pár nezbytností. Vše vypadalo věrohodně, tedy až do chvíle, kdy jsem šel chatrč vyfotit zezadu a viděl dědu volat mobilem. Asi nějaký starší model, co mu týden vydrží baterky... :)

Želvičky do dlaně

Hned na pobřeží je záchranná stanice mořských želv.

Pár skromných přístřešků, dvě ohrádky na líhnutí vajec. Přitápět žárovkama jim tu nemusejí. Vykupují od rybářů vejce po deseti rupiích za kus, jinak by z nich místo želviček byla omeleta. Po vylíhnutí dají mrňousy do bazénku a třetí den vypustí zpátky do moře. Mohli jsme si vzít jednodenní i dvoudenní želvičky do ruky a byl to nezapomenutelně úžasnej pocit, jak máchaly ploutvičkama na dlani. Jak tohle může někdo vyměnit za omeletu...?!?

Sloni a pávi

Po prvonálezu kešky u Adisham Monastery, co na nás zahrabaná v kořenech stromu čekala od letošního května, ještě v pohodě stíháme i originální program - vodopád a druhé sloní safari. Tam se nám sice nechtělo, ale vydřiduch nedal jinak. Provize je provize...

Slonů bylo o něco méně, ale hned u první skupinky na nás zase zaútočil samec. Běžel k nám čelem a přátelsky rozhodně nevypadal. Stojíme na korbě a čekáme, kdy řidič zařadí a rychle odjede do bezpečí. Ohromné zvíře se blíží a auto pořád stojí. Sakra, proč nejede...?
Vtom druhý průvodce z korby zvedl prudce ruku proti zvířeti a zakřičel něco hrdelním hlasem. Šedohnědý obr zastavil na metru, zvedl uši, zamával chobotem a šel pomalu pryč. Vítězství člověka nad hmotou... Později to sympatický průvodce zopakoval ještě jednou s jiným samcem, takže to neměli na turisty nacvičeno. Hned jsme si jeho zásluhou připadali trošku jako páni tvorstva.
Safari to bylo úžasné ještě z dalšího důvodu. Celý prostor byl plný pávů. Tři z kohoutů nám předvedli svůj nádherný tanec. Tedy možná ho předváděli vedle pobíhající paví slečně, ale my byli u toho...

FTF na Srí Lance

Hurááá, povedlo se...! Máme FTF na Srí Lance. Nebylo to sice zadarmo (míněno doslova) a nebylo to jednoduché, ale podařilo se.

Především bylo nutné přemluvit našeho průvodce a řidiče v jedné osobě ke změně trasy. Protože vycítil, že nám o to jde, dělal neuvěřitelné drahoty. Cítil příležitost k odměně a zpracovával nás jako zkušený srílanský vydřiduch. Nejdřív že je to daleko. Pak že je to mimo cestu a potřebuje svolení cestovní kanceláře. Pak že je to "very dangerous". Neváhal jet na místo dvojnásobnou oklikou (což jsem pochopitelně jasně viděl na GPSce), jen aby zdůraznil své zásluhy. Podezíráme ho i z toho, že míjel vše na silnici ještě blíže, aby nám mohl přišít ulomené zrcátko. Dokonce se poslední půlkilometr do pralesa vydal s námi a usilovně pomáhal i hledat. Podařilo se mu vše, vlastně i včetně nálezu, protože piksla byla brutálně zahrabaná v zemi a naše mírné ekologické šťourání ji neodhalilo.

Prostě Mohan - nový profesionální FTF hunter...

Jak se stát velmi slušným řidičem

Taky někdy slyšíte připomínky ke stylu a bezpečnosti řízení od drahé spolujezdkyně? Chcete poradit, co s tím? Řešení je velmi velmi jednoduché - vemte jí s sebou na Srí Lanku...! Stoprocentní účinnost zaručena. Už nikdy ani necekne a navždy jí budete připadat jako Bůh bezpečného provozu.

Na Srí Lance totiž zásadně:

a) jezdí se vlevo, ale často se to vůbec nepozná
b) jsou všechny cesty úzké a bez značení
c) všichni jezdí uprostřed
d) na okrajích silnic, typicky metr ve vozovce spí psi (nikde jinde jsme je prakticky neviděli), když se k nim blížíte, nehnou se ani náhodou ani o píď
e) na silnici postávají krávy co jim je klakson úplně ukradenej
f) řidiči z vedlejší vjíždějí bez rozhlednutí a bez váhání a spoléhají, že se ten na hlavní vyhne nebo na ně alespoň zatroubí
g) předjíždí se 50 m před zatáčkou, když z ní právě proti někdo jede
h) předjíždějící celou dobu troubí a při zařazování zatlačí předjížděného do pangejtu, zatímco protijedoucí se řítí nevzrušeně dál
i) protijedoucí autobusy na silnici o metr širší, než je on sám, ani náhodou nepřibrzdí a už vůbec neuhnou - jedou dál a až těsně před vámi škubnou volantem a minou zrcátko vašeho v příkopu trčícího auta o 2 cm (být to náhodou jednou víc, tak hanbou vrátí řidičák)
j) kola, motorky i trojkolky zvané tuktuk šněrují celou šíři vozovky, a to i při předjíždění
k) bliká se z neznámých důvodů a často, téměř nikdy ale kvůli odbočování
l) kruhové objezdy sice existují, ale projíždí se stylem "vjeď tam ze všech stran, kdo bude rychlejší, ten vyhraje"
m) kdo nemá klakson, jakoby neměl volant
n) osvětlovat cyklisty v noci je trapná zbabělost
o) zahánět krávy na noc ze silnice by je chudinky strašně stresovalo
p) pokud na jedné straně silničky leží pes, na druhé kráva, naproti se řítí autobus, je čas zkusit předjíždět
q) obecně se zdá, že míjet cokoliv ve vzdálenosti větší než 5 cm, je těžce trestaný zločin
r) hlavní a popravdě asi jediné pravidlo silničního provozu zní: jedu bez ohledu na ostatní, jsem tu pánem a troubím, aby to všichni věděli
s) pravidlo r) platí pro všechny účastníky najednou

Nutno podotknou, že přes mnohé zde prožité chvíle děsu, jsme potkali jen dvě nehody a to obě až poslední den.

Srílančan je přítel tvůj

Srílančan je milý a vždy hezky pozdraví.
Srílančan je přátelský.
Srílančan je přátelský a vlezlý.
Srílančan je přátelský, vlezlý a NIKDY nezapomene natáhnout ruku pro odměnu. Odměnu žádá za sebemenší a sebenesmyslnější úkon. A i když něco dostane, často se drze ozve, že je to málo.
Srílančan je přítel tvůj...