Dorazili jsme...! Sice nás trochu zmátla imigrační procedura a vyděsila přísnost jejího úředníka, ale pak už šlo vše hladce. Kufry za námi trefily a už kráčíme halou vstříc průvodci, co má podle propozic držet cedulku s naším jménem. Úsměvná scénka. Čekají jich tu totiž celé desítky! Pěkně vyrovnáni v řadě a každý drží svou ceduli. Desítky cedulí, desítky jmen. Už zbývalo, aby byly napsány v hindu a nikdy jsme svého průvodce nepoznali...
Třeseme rukou od pohledu sympatickému Srílančanovi, měníme místní rupie a vyrážíme na první kontakt s jeho rodnou zemí.
A jaký byl. Onen první kontakt? Šokující...! Z našeho podzimního klimatu a letištních prostor i přes příručkovou průpravu drsný šok. Něco jako když zvednete pokličku a nakloníte se nad hrnec s vařící vodou. A přikryjete hlavu hadrem. Něco jako když jsme zamlada rozháněli zastydlou rýmu. Srílankovský megainhalátor...
Žádné komentáře:
Okomentovat