Sigiriya

Červenavý skalní pařez vyrostlý 200 m nad okolní džungli si vybral před půldruhou tisícovkou let za monumentální úkryt jeden z místních královských otcovrahů. A nutno říct, že skrýš pojal v hodně velkém stylu. Dole obří vodní příkopy proti nimž jsou ty na našich hradech směšnými stružkami, mnohahektarové zahrady s desítkami bazénů a fontánami tryskajícími vodu vysoko vzhůru, byv napájeny tlakovou vodou ze zdrojů na vrcholu hory. Uprostřed skály galerie fresek, co jsou dodnes krásně barevné, zeď přilepená jako klíště a její vnitřní strana s omítkou vyhlazenou do zrcadlového lesku. Uprostřed skály je i vojenská obranná pozice s obrovským mnohadesítektunovým balvanem levitujícím na malých pylonech a připraveným na svrhnutí na nepřátele. Je tu i vstup na vrchol v podobě lví hlavy s otevřenou tlamou. Jistě ta hlava neměla víc, než ubohých třicet čtyřicet metrů výšky...

Vše ale doslova korunuje vrchní partie. Už samotný výstup na ní po stupních tesaných do tvrdé skály a pozorování vedle proudící vody v kamenných okapech, je zážitek. A co teprve nahoře. Zbytky chrámu a zahrad, kde tančilo králových 500 konkubín a padesátka bazén, kde si chudák královský syn chodil zchladit smutek a žal. Vše protkáno technickými finesami, nad kterými srdce plesá a rozum zůstává stát zároveň...Nahoře si zaskáčeme i s naším dnešním náhradním průvodcem, uděláme holubičku na posledním symbolickém dvanáctistém schodu, ulovíme zdejší dvě kešky, naposled se podíváme do kraje z Kasyapovy perspektivy a jdeme na sestup, seznámit se s kobrami a krajtami. Důkladně...